Už to bude téměř 6 let, co jsem postavil asi svůj nejznámější a největší projekt – Golf 6. generace v jubilejní edici k 35. výročí GTI, tedy model 35 Jahre. Auto jsem kupoval v červnu 2019.
Vlastně si ani nepamatuju, jak to celé vzniklo a proč jsem šel právě do Golfa, ale nějak mě to vždycky táhlo k Volkswagenům. Pamatuju si, jak měl Maňas tehdy třídveřovou šestku v Adidas edici a s Lukášem jsme taky pokukovali po GTI. Problém byl tehdy s výbavou. Chtěl jsem model s kompletním LED osvětlením a co největší výbavou. Byly totiž kusy, které neměly LED světlomety vpředu a vzadu (a ty západy slunce vzadu fakt nechceš na GTI :D), bez výhřevu a multifunkce. Nakonec se objevil tento kousek a bylo jasno. Měl všechno, jen mu chyběly příplatkové polokožené sedačky s vyšitým 35 a vzorem v plástvích v alcantaře. Ty jsem nakonec sehnal a vyměnil za obyčejné GTI kárované sedačky.
Auto dorazilo a hned šlo na pružiny od Eibachu, které jsem měl díky BSR. Chvíli jsem jezdil, ale netrvalo dlouho a chtěl jsem auto hlasitější. Měl jsem tehdy na autě originální 18” Glen Watkins, která jsou mimochodem jedny z nejhezčích originálních kol, co VW kdy udělal. Pak jsem měl ještě na dílně plonkové Speedliny z Audi s lehkým límcem a chvilku jsem jezdil na nich, ale nesedělo mi to k vizi, kterou jsem měl v hlavě. Věděl jsem, že to auto bude mít „rejsovej“ vzhled, nebo aspoň to byla moje vize. Z okoukávání Golfů u jezera jsem si pamatoval, že k tomu parádně sedí Rotiformy. A co si budem, tenkrát to byly kola, která nebyla na každém autě, a zrovna vyšel nový model OZR. Sháněl jsem je a nakonec je sehnal v Německu z auta, které bylo vystavené na výstavě. Měly najeto asi 30 km. Jel jsem pro ně někam před Norimberk a byl zase blíž k tomu, jak jsem si představoval, že bude auto vypadat.
Pamatuju si, že jsem tehdy koukal po výfucích a kousek u Berlína se objevil ISW výfuk. Downpipe jsem tehdy měl Bull X bez katalyzátoru. Hned to auto dostalo nový šmrnc a začalo mě bavit ještě víc. Byla to doba, kdy tu takové auta moc nebyly a lidi je ještě moc neupgradovali mezi náma garážníkama:D. Našel jsem pár úpravců, kteří uměli chipovat auta, ale nikdo tu neuměl udělat vypínatelné Pop & Bangs. To byl můj požadavek – a podmínka pro software, aby to bylo bezpečné pro auto a originální komponenty motoru. Nakonec jsem našel firmu v Německu, v Herbornu, jmenovala se tuším VFT Tuning, a ti přesně uměli, co chci. Sedl jsem do auta a jel. Odbržděno na 302 hp, s přepínatelným plamenometem a lehkým práskáním do výfuku. Když jsem jel domů, měl jsem rohlík na tváři a užíval si to.
O necelý rok později, v březnu 2020, jsem s klukama z BBcompany změnil celkový vzhled auta. Auto se polepilo kompletně do folie od Inozeteku v odstínu Khaki Green. Hodně lidí mě od té barvy odrazovalo, ale mě to zapadalo skvěle do mojí představy a hlavně se to líbilo mě a ostatní sem neřešil. Tenkrát to byla asi jedna z nejlepších folií, co neměla viditelnou “pomerančovou” strukturu a opravdu se finish podobal laku. Kluci to polepili a já mezitím ladil design. Čerpal jsem z odkazu Volkswagen Motorsport, což byl ten pruh s číslem, kde běžně bývalo „R“. Křížky na předních blatníkách jako na driftových autech a dolaďování detailů, včetně umístění nápisů. Trvalo to asi tejden, kdy jsem pořád něco zkoušel v Photoshopu a pak se k tomu vracel, protože mi něco nesedělo a nehrálo to k sobě. Tak vznikla finální verze, která se nakonec realizovala na autě.
Vtipné bylo, že můj design byl několikrát napodobován po celém světě na různých autech a dokonce se prodával i na AliExpressu jako designové polepy, včetně nápisu KLNWRKS, který byl kostrbatý, a dokonce tam byly moje webovky a logo na boku:D S prvním okopírováním mě to trochu naštvalo, protože jsem se s tím designem trápil a ladil ho několik dní, ale pak mi došlo, že jsem asi udělal něco opravdu dobrého, když to museli okopírovat. Pak jsem byl naopak rád, že moje dílo obletělo svět. Skvělý pocit pro kluka z vesnice, co dělal, co ho bavilo.
Abych podtrhl „race“ vzhled, začal jsem hledat splitter a doplňky. Objednal jsem si difuzor od Maxtonu. Když mi přišel, jeho zpracování bylo opravdu hrozné, takže jsem ho vrátil. Nebyla jiná možnost, než si vyrobit vlastní. Dlouho jsem hledal materiál, až jsem narazil na plastovou desku, která se používala na septiky a nádrže. Z ní jsem začal vyrábět difuzory, splittery pod přední nárazník a prahy. Dokonce jsem vyrobil 20 kusů, které jsem pak rozeslal lidem, kteří je chtěli.
Jediná věc, co mi na autě pořád chyběla, byl vzduchovej podvozek. To byl ten boom, kdy auta musela opravdu lehnout na zem. Pro mě to byla jasná volba – osvědčený americký AirLift. Komplet sadu včetně jednotky a podvozku. Nechtěl jsem to dělat napůl nebo dávat auto na magnetické ventily. Už jen kvůli bezpečnosti a jízdním vlastnostem. Když auto lehlo, bylo to naprosto nádherný a v tu chvíli za mě 100% hotový. Bavilo mě se za tim otáčet, když sem od něj odcházel po zaparkování. Kamkoli jsem přijel, lidi koukali a bavilo je to.
Díky tomu autu jsem se dostal i do Ukaž káru a poznal spoustu lidí, třeba Máru s Matesem. Začali mě zvát na různé srazy, což se mi nikdy předtím nestalo – že by mi přišla pozvánka, že chtějí moje auto. S Jirkou Knejpem jsme jeli i na Worthersee Reloaded. Tam mi Jirka auto nafotil a udělali jsme si fajn výlet(ty pěkný fotky jsou od něj hah). Poprvé jsem tam dostal i pokutu za výfuk, ale zase jsem mohl odškrtnout další projížďky se vzpomínkama okolo jezera se svojim autem.
Jak jsem auto rychle postavil, začalo mě to nějak „nudit“. Bylo to skvělý, ale prostě nedokážu to popsat. Už jsem neměl kam dál posouvat design ani úpravy. Splnil jsem vše, co jsem chtěl a co bylo v mé hlavě. Uvědomil jsem si, že nastal čas na nový projekt, na splnění dalšího snu, který jsem měl od dětství. Ale o tom třeba zase někdy jindy 🙂
PS: Stavte si auta podle sebe, tak jak se to líbí vám, a ne podle ostatních nebo abyste se někomu zalíbili. Vždycky to musí být především vaše vize, protože v tom je váš otisk a jedinečnost. A tak vznikají nové věci a styly!
Dan